Setkání

20. prosince 2017 v 22:08 | Gothic Carol Wolf |  Příběhy
Nastal krásný den za okny padal sníh psal se rok 2020 všichni jsme byli šťastný,že budeme mít krásné býlé vánoce.
Chumelilo a chumelilo už několik týdnů lidé nestíhali odklízet sníh z příjezdových cest k jejich domovům.
Kam koliv se šlo byla krásná vánoční zimní atmosfére všude hráli koledy byl i krásný mráz který sníh udržoval na stromech.
Pohled na krásnou zamrzlou krajinu byl moc nádherný a sváděl k psaní básní,příběhů a poezii.
Mě bylo zrovna čerstvých 27 kdy jsem začala psát své básně a příběhy a začala chodit na hřbytovy a cítit se osamnělá.
Na hřbytovech jse strávila někdy i celé dny třeba jen tak seděla a přemýšlela nebo jsem psala básně.
V onu zimu kdybylo vážně nádherně po několika letech když byla tak nádherná zima konečně tak jsem se procházela buť po hřbytovech nebo po lesích kde jsem se inspirovala pro své básně a příběhy.
Ten rok kdy byla ona nádherná zima jsem se šla projít dolesa potřebovala jsem načerpat novou inspiraci na příběh nebo báseň.
V ten den jsem v lese potkala jeho a hned jsem věděla,že má ke mě patřit.
Že se mělo to setkání stát byl tam nádherný černý vlk.
Byl celý černý a moc nádherný stál přímo naproti mě a koukal na mě a já naněj asi 5-10 minut jsme stáli nehybně a hleděli na sebe.
Potom ke mě přistoupil blíže a začal mě očuchávat a olizovat vůbec jsem to nechápala a tak jsem se sním začla mazlit a blbnout ve sněhu jako by jsme se znali léta a měli k sobě neskonalou důvěru.
Pojmenovala jsem ho Snowblack asi půl roku jsme se tak to setkávali na stejném místě než jednou šel semnou až domů a já si ho nechala abyli jsme nerozlučnou dvojkou naživot a nasmrt.
Chodívali jsme na dlouhé zimní procházky po lese a blbly jsme spolu ve sněhu.
Bohužel naše radovánky neměli dlouhé trvání jednou mi Snowblack utekl moc daleko bohužel tam zrovna byl myslivec a zastřelil mi ho nevěděl,že tam Snowblack s někým je od doby kdy jsem stratila Snowblacka jsem se uzavřela do sebe a nechtěla jsem s nikým komunikovat a jen jsem sedávala u jeho hrobu který jsem mu udělala u stromu u kterého jsme se setkali.Nikdo semnou nesměl mluvit nikdo nesměl zamnou chodt chtěla jsem být jen já sama a můj smutek po Snowblackovi.
CHtěla jsem v tu dobu umřít a odejít za ním aby jsme byli zase spolu a blbly spolu.
Vím,že už se nikdy nezamiluji tak jako jsem se zamilovala do Snowblacka.
Hodně mích příběhů a básní po jeho smrti byli ve verších zbohem širý krutý světe který jsi mi vzal milovaného přítele Snowblacka a už jsi mi ho nevrátil sbohem.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama